Jde například o čištění podlah, obkladů či odpadu, ale i malování nebo tapetování. Mezi drobné opravy, které musí platit nájemník, patří například opravy klik, zámků, elektrických vypínačů, vodovodních baterií nebo podlahových krytin.

Náklady nájemníka na jednu opravu nesmí být přitom vyšší než 1000 korun. Částku přesahující tuto hranici doplatí majitel bytu.

Vládní nařízení také stanoví roční limit nákladů na drobné opravy nájemníka, a to na 100 korun na čtvereční metr podlahové plochy bytu.

Například nájemník v bytu o rozměrech 50 metrů čtverečních (podlahová plocha sklepů, balkónů a lodžií se počítá jednou polovinou) tak musí za drobné opravy v kalendářním roce vydat ze své kapsy pouze pět tisíc korun.